Toto je jeden z letních výletů, o který se s vámi chci podělit. Ale nebojte, krásně je tam v každém ročním období a obzvláště v zimě.

Na dovolené

Brzy ráno a už takový shon? Co se bude dít? Panička začíná chystat svačinky i můj vak – hurááá, jedeme na výlet s celou naší rodinnou smečkou.

Vydáváme se na další dobrodružství. A že budeme mít co objevovat. Jeli jsme autem až na místo zvané Horní Mísečky. Tam jsme zaparkovali za závorou na parkovišti Horní Mísečky. Nad loukou se táhly nějaké dráty - to bude asi lyžařský vlek.

Stoupáme vzhůru

Z parkoviště jsme si to vyťapkali rovnou do kopce kolem moc hezkých domečků až k autobusové zastávce Vítkovice – Horní Mísečky. Bylo tam docela hodně jiných páníčků i ostatních čtyřnohých kámošů. Snad se do místního autobusu všichni vejdeme. Další autobus totiž přijede až za 30 min a museli bychom tu čekat. Ale ne, panička vytahuje náhubek... Ten moc ráda nemám, ale co, pravidla jsou jasná a poslouchat se musí. Nastupujeme... Po 10 minutách stoupání prudkým kopcem jsme vystoupili na stanici Vítkovice – Zlaté návrší.

Nahoře nás čekalo malé občerstvení a já dostala svou oblíbenou tyčinku. Děti se zabavily stavěním mohyl při čekání, než se trošku rozvolní cesta od ostatních výletníků. Potom jsme vyrazili směr Pančavské vodopády.

Ošetřujeme koleno

Museli jsme ošetřit rozbité koleno nejmenšího z našich dětí, a tak máme další pauzu u potůčku. Pravda, cesta je trošku kamenitá, ale i přesto míjíme kočárky s dětmi. O kousek dál se panička kochá výhledem z Ambrožovy vyhlídky a fotí.

Dál jsme pokračovali přes Labskou boudu s odbočkou k Labskému vodopádu až k Prameni Labe. Děti řádí a běhají všude kolem, jak to jen jde. Je tu docela dost psích kamarádů, ale já si ráda na chvilku odpočinu.

Překročíme i hranice?

Páníčci se chtějí podívat na chvilinku i za hranice naší vlasti 😊, a tak vyjdeme k České budce. No, za mě to tu vypadá docela stejně... Po překročení hranic se vracíme zase zpět přes Pramen Labe a jdeme po červené turistické značce. Cesta nám doslova utíkala pod ťapkama. Asfaltová cesta nás dovedla až na rozcestí U čtyř pánů. Tady je možnost pro ty, které by už bolely nožky, vrátit se zpět k Vrbatově boudě a svézt se autobusem zase dolů. My si ale dali jen krátkou pauzu, protože si děti nutně potřebovaly zahrát asi na Indiány – schovávaly se totiž v domečcích, které připomínaly týpí.

Ty výhledy...

Pokračovali jsme dál. Od Růženčiny zahrádky jsme sestoupili kamenitou cestou pomalu až ke Dvoračkám. Na cestě jsme nepotkali téměř nikoho, a tak se i já mohla pořádně proběhnout. Nejmladšího člena z mé smečky už ale bolely nožičky, a tak se kousek cesty nechal nést. Konečně jsme dorazili na Dvoračky, kde si páníčci dali kus žvance v restauraci Štumpovka. A ani já nezůstala o hladu, dostala jsem sušené ucho, kterému jsem se delší dobu věnovala. Páníci se kochali se krásným výhledem, děti mlsaly něco sladkého a já si na chvilku dopřála malého šlofíčka.

Z Dvoraček jsme šli po zelené turistické značce překrásným údolím zvaném Krakonošova cesta. Po cestě jsme se ještě společně občerstvili borůvkami a zbytek cesty jsme už ťapkali příjemnou, mnohdy úzkou lesní cestou až dolů, zpět k našemu autu.

Souhrn výletu 💡

• Celodenní výlet, na kterém jsme nachodili cca 18 km.
• Na cestě je možné občerstvení U Vrbatovy boudy, v Labské boudě a na Dvoračkách.
• Doporučujeme svačinu a dostatek pití s sebou.
• Na trase není mnoho míst, kam se schovat před sluníčkem v horkých letních dnech.
• Část cesty (po Růženčinu zahrádku) lze zvládnout i s kočárkem.
• Dobré je si vzít pohodlné oblečení a obuv.

Hayley z Akinu

Zapojte se do soutěže s výlety od Akinu!

Milujete dobrodružství se svým mazlíčkem? Sdílejte s námi své zážitky z výletů a získejte možnost vyhrát skvělé ceny!
Podrobnosti o aktuální soutěži a pravidlech najdete vždy na našich sociálních sítích (Facebook, Instagram) nebo přímo na stránce soutěže.
Těšíme se na vaše příběhy a přejeme hodně štěstí! 🎉