Je krásný slunečný letní den a vypadá to, že se celá moje smečka chystá na další výlet… hurááá! Panička chystá můj vak, ale tentokrát bere s sebou něco, co se mi vůbec nelíbí - náhubek. Tak to asi pojedeme autobusem.

Nejprve vyrážíme autem, tak to si můžu ještě chvilku pochrupkat. Zanedlouho už parkujeme na velkém parkovišti mezi několika budovami a z jedné trčí nějaká obrovská trubka… hmm, to bude asi ten Aquapark, o kterém děti mluvily, že by tam také rády. Jdeme k autobusové zastávce hned naproti parkovišti. Děti míří na dětské hřiště, které je poblíž… tentokrát ale nemám čas ani nic očuchat, autobus už zastavuje. Panička mi nasazuje náhubek, vůbec se mi to nelíbí, a tak mě uplácí pamlsky. To si nechám líbit. Jede s námi docela dost lidí a taky pár kamarádů. Někteří z nich také mají náhubky.

Po 20 minutách jízdy vystupujeme u nějaké nové velké moderní chalupy, u ní je kamenná kaplička sv. Františka a před námi se otevírá panoramatický výhled do údolí Špindlerova Mlýnu. Jdeme kousíček po silnici dolů a asi po 150 m scházíme po žluté turistické trase směr Bílé Labe. Cesta je sice úzká a kamenitá, ale všechno kolem krásně voní. Sestupujeme stále dolů a napojujeme se na Hollmanovu cestu, to už je pro moje tlapky příjemná luční cesta. Podél cesty teče maličká strouha, tak se občas napiju.

Scházíme k rozcestí a panička volá na děti, které se tentokrát ženou na ty slíbené vodopády… "doleva"! Odbočujeme do Čertova dolu, jediná cesta do kopce na celé naší dnešní trase. Naším cílem je Čertova strouha. Tady se pořádně osvěžuji a všichni si dáváme malou svačinku. Děti to tu hodně baví, mě taky, ale musíme jít dál. Čeká nás ještě kus cesty dolů.

Asi jdeme na kus žvance – protože se usazujeme v restauraci U Bílého Labe. Děti si dávají borůvkové knedlíky. Taky bych si dala. Dostala jsem jen misku s vodou a granulky, to je tedy úroveň... Po jídle se napojujeme na modrou turistickou trasu a míříme k několika dalším krásným vodopádům. Po cestě se dozvídáme, proč se Bílé Labe jmenuje „bílé“. Pramení totiž na Bílé louce a svůj název dostalo také kvůli bílé pěně, která vzniká díky kaskádám, několika vodopádům a jezům.

Ty větší vodopády jsou slyšet už z naší cesty, a tak lesní cestou sbíháme k nim, abychom se dostali co nejblíž. Cestou dolů máme několik zastávek jak u vodopádů, tak na dětském hřišti. Na děti čekala odměna u restaurace Myslivna, kde dostaly slíbenou kopečkovou zmrzlinu – prý moc dobrou, mně ale ochutnat nedaly. A po 1 km jsme už byli zase zpět na parkovišti u Medvědína.

Souhrn výletu 💡

• Středně náročná trasa, délka trasy: 8,9 km (20 min. autobusem a potom s dětmi cca 4 hodiny pěšky).
• Parkování: Parkoviště 3 Medvědín (celodenní parkovné 100 Kč).
• Trasa: parkování v Medvědíně, potom autobusem (2 dospělí + 2 děti + pes 210 Kč) k Lužické boudě.
• Nás pejsky mít místy raději na vodítku (v autobuse s náhubkem).
• Svačinu s sebou, voda pro nás pejsky není potřeba, občerstvíme se z potůčků.
• Cesta je vhodná pro děti.
• Místy kamenitý terén, trasa vhodná pro kočárky od Boudy U Bílého Labe.
• Určitě si na sebe vezměte pohodlné sportovnější oblečení.

Hayley

Zapojte se do soutěže s výlety od Akinu!

Milujete dobrodružství se svým mazlíčkem? Sdílejte s námi své zážitky z výletů a získejte možnost vyhrát skvělé ceny!
Podrobnosti o aktuální soutěži a pravidlech najdete vždy na našich sociálních sítích (Facebook, Instagram) nebo přímo na stránce soutěže.
Těšíme se na vaše příběhy a přejeme hodně štěstí! 🎉